Duševní vlastnictví: jak to vlastně začalo?

Kreativita od počátku vyznačovala lidský charakter. Od pravěkých jeskynních maleb po mistrovská díla DaVinciho a Mozarta, lidské výtvory jsou vskutku mnohdy dechberoucí. Kdy ale vůbec vznikla myšlenka, že lze chránit něčí výtvor nebo nápad?

Starověké počátky

Předchůdce ochrany duševního vlastnictví lze vystopovat až do prvních civilizací. Například starověké Řecko mělo zákon, který vyžadoval, aby autentické kopie dramatických děl velkých athénských myslitelů byly uchovávány v archívech města, aby se ochránila jejich tvůrčí integrita. I Římané se obávali plagiátorství, například když "falešní básníci" opisovali od ostatních, riskujíc odhalení a následné společenské pohrdání. Ačkoli právo duševního vlastnictví bylo stále v plenkách, některé starověké právní koncepty se používají dodnes. Například Soudní dvůr Evropské unie odkazoval na římské rozlišení mezi dílem (corpus mysticum) a jeho hmotnou podporou (corpus mechanicum) v nedávném případu prodeje plakátů s uměleckými díly.

Ve středověku se důležitost řešení autorských sporů stala zřejmou, když spor mezi dvěma irskými mnichy kvůli rukopisu vyústil v plnohodnotnou bitvu. Středověký systém cechovních značek také chránil výrobce, ukládaje jim přísné povinnosti týkající se kvality zboží. Nedodržení standardů kvality označeného zboží nebo zneužití značky bylo trestáno.

Renesance a humanismus

Myšlenka duševního vlastnictví skutečně získala na síle až v době renesance a vzestupu ideje „suverénního jednotlivce“. První zaznamenaný patent patřil inženýru Filippu Brunelleschimu, který navrhl loď nebo stroj, který mohl přepravovat zboží po vodních cestách za snížené náklady ve srovnání s běžnými metodami. Ve stejném století anglický král Jindřich V. udělil první průmyslové privilegium výrobci skleněných vitráží Johnu Utynamovi, poskytující mu 20letý monopol na prodej a výrobu.

Duševní vlastnictví, jak ho známe dnes, se formovalo v období novověku. Politické systémy, kde monarcha uděloval „výsady“, byly posléze nachrazovány systémy, kde se práva jednotlivce odvinovla od právního systému dané země. Začalo to v roce 1624 zákonem o monopolách v Anglii, podle kterého byl panovník výjimečně oprávněn udělit 14letý "patentový list" na velké vynálezy. Poté v roce 1710 Zákon o Anne udělil 14letá práva na "kopie tištěných knih". Práva duševního vlastnictví byla zahrnuta také do ústavy Spojených států za účelem podpory pokroku ve vědě a užitečných uměních tím, že zajišťovala autorům exkluzivní práva k jejich písemným a objevům po omezenou dobu. Americký Kongres přijal v roce 1790 první federální zákon o patentech. Tentýž rok byla přijata i první federální autorská legislativa.

Průmyslová revoluce

Průmyslová revoluce představuje další důležitou kapitolu. Nástup nových technologií a specializace řemeslníků dává vzniknout zcela novým trhům. Pomalé a časově náročné řemeslo je nahrazeno masovou výrobou, což zvyšuje počet pracovníků a konkurenčních firem. Výrobci začínají používat značkové obaly k odlišení svých produktů a k budování loajality zákazníků, a brzy začínají značky težit z právní ochrany ve formě ochranných známek, zatímco výrobci a vynálezci benefitují díky patentům.

Duševní vlastnictví v Českých zemích

První právní úprava duševního vlastnictví na území Českých zemí byla zákon o ochraně průmyslových známek a jiných označení, vydaný císařským patentem č. 230 dne 7. prosince 1858. Méně než rok po jeho přijetí bylo zaregistrováno slavné pivo Pilsner Urquell. Zákon definoval ochrannou známku jako speciální označení používané v obchodních transakcích k odlišení produktů od různých výrobců. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byly novým státem přijaty právní předpisy platné dříve v Rakousku-Uhersku, což zachovalo kontinuitu ochrany ochranných známek.

Po skončení druhé světové války a ustanovení komunismu se věřilo, že ochranné známky jsou pozůstatky starého kapitalistického světa a nemají místo ve socialistické společnosti. V důsledku krátkodobého a dlouhodobého plánování byli výrobci zásobováni zákazníky bez jakéhokoli úsilí je přilákat. To eliminuje konkurenci a výrobci již nemuseli odlišovat své produkty, což učinilo ochranné známky zbytečné. Pouze v mezinárodním obchodě si české ochranné známky uchovaly svůj význam.

V roce 1989 pád komunismu obnovil původní důležitost ochranných známek. V roce 1995 zlepšená legislativa odstranila mnoho administrativních překážek a posílila pozici majitele ochranných známek. Přijetím tohoto zákona v polovině devadesátých let byla efektivně dokončena první fáze rekonstrukce systému ochrany průmyslového vlastnictví v České republice, otevírající cestu pro budoucí harmonizaci vnitrostátní legislativy s právem Evropského Unie.